Zase ta Korona
V sobotu jsem se probudil ve čtyři hodiny ráno a dál už jsem nemohl spát. Částečně to byl neočekávaný následek mé páteční večeře (hranolků a palačinek), která ve mně k ránu probudila kromě silného sebe-odporu i neúprosnou touhu po poslední broskvi v lednici. Nicméně ještě tíže mi na srdci ležely myšlenky o domově. Nedávno jsem ve zprávách četl, že se u nás koronavirus šíří dvakrát rychleji než u všech našich sousedů. Bohužel mě to vůbec nepřekvapilo. Od totální celostátní karantény jsme během několika týdnů znovu otevřeli skoro úplně všechny podniky, ve valné většině případů bez jakéhokoli náznaku ani těch nejjednodušších opatření, vykašlali jsme se na roušky a v Praze jsme si dokonce usmysleli, že budeme na Karlově mostě provozovat hostiny. Už před několika týdny muselo být všem rozumným lidem jasné, že to nedopadne dobře.